Parmenidés

Parmenidés z Eleje (řecky: Παρμενίδης ὁ Ἐλεάτης; asi 510 př. n. l. – 450 př. n. l.) byl řecký předsokratovský filosof, narozen v řecké kolonii Elea (dnes Velia, součást obce Ascea u Salerna na jihu Itálie).

Parmenidés se narodil do bohaté a slavné rodiny. Jeho data narození a úmrtí jsou nejistá; podle doxografa Díogena Laertia působil těsně před rokem 500 př. n. l., což by znamenalo, že se rok jeho narození blíží roku 540 př. n. l., ale v dialogu ''Parmenidés'' Platón píše, že navštívil Athény ve věku 65 let, když byl Sókrates mladý muž, asi roku 450 př. n. l., což, pokud je to pravda, naznačuje rok narození asi 515 př. n. l. Předpokládá se, že v nejlepších letech byl kolem roku 475 př. n. l.

Jediné známé Parmenidovo dílo je báseň, jejíž původní název je neznámý, ale která je často označována jako O přírodě. Přežívají z ní jen zlomky. Parmenidés ve své básni popisuje dva pohledy na realitu. První, „Aletheia“ neboli pravda, popisuje, jak je veškerá realita jedna, změna je nemožná a existence je nadčasová a jednotná. Druhý pohled, „Doxa“ neboli názor, popisuje svět zdání, v němž smyslové schopnosti člověka vedou k představám, které jsou falešné a klamné.

Parmenidés je považován za zakladatele ontologie a svým vlivem na Platóna ovlivnil celou historii západní filozofie. Je také považován za zakladatele elejské školy filozofie, do které patřili také Zénón z Eleje a Melissos ze Samu. Zenónovy paradoxy pohybu byly vyvinuty na obranu Parmenidových názorů. V současné filozofii zůstalo Parmenidovo dílo relevantní v debatách o filozofii času. Získáno z Wikipedie